Boj s epidemií a život v ní je problém jak zdravotní, tak i psychický. V normálním životě se automaticky staráme o všechny stránky naší osobnosti: bio-psycho-socio-spirituální. O tělo nyní pečujeme dodržováním pravidel, nošením roušek a omezením kontaktů.

Naše přirozená potřeba kontaktu s druhým – v kulturním, společenském i duchovním životě, však strádá a čelíme mnohem víc psychické zátěži než nemoci jako takové.

Můžeme pociťovat obavy, úzkost, strach, pocit sevření, nejistotu …. je to přirozené. Tyto emoce můžeme zvládnout sami anebo je to pro nás tak náročné, že se raději obrátíme na odbornou pomoc.

Pokud cítíte, že v důsledku domácí izolace potřebujete podporu odborníka, duchovní povzbuzení, nebo někoho, kdo vám nabídne „jen ucho k naslouchání“, neváhejte využít některý z níže uvedených kontaktů:

Velice se nám líbí doporučovaná opatření dvou kapacit v oblasti psychologie PhDr. Adama Suchého, klinického psychologa a psychoterapeuta z Olomouce a Doc. PhDr. Miroslava Světláka, PhD., přednosty Ústavu psychologie a psychosomatiky, Brno. I proto Vám je zde přetiskujeme bez úpravy:

Milí Češi a Moraváci na jedné karanténní lodi,

víme, že neexistuje žádná zázračná rada, jak na dálku zatočit s úzkostí, psychickými potížemi či virem samotným, ale jako kliničtí psychologové a psychoterapeuti jsme pro vás připravili stručný soubor doporučení, který vám v tyto dny snad přijde k duhu:

• Můžete prožívat úzkost, vztek, frustraci, bezradnost. Následně můžete prožívat stud a vinu za své projevy. Může vám to být jedno a být nad věcí. Můžete se nadměrně pozorovat a všímat si každého zakašlání. Všechny tyto projevy jsou normální
• Každá krize někdy skončí, každá epidemie přejde. V historii přešly horší nákazy. Koronavirus není mor, nezabije vše živé, na co sáhne. Pro většinu populace tak neznamená přímé ohrožení života.
• Dodržování současných opatření je klíčovým aktem ohleduplnosti k těm, jejichž životy nákaza ohrozit může (především senioři a již dříve nemocní). Když se zahltí zdravotnický systém, nebude umět pomoci těm, kteří ro potřebují. Noste roušky.
• Epidemie a přijatá opatření omezí náš „plnotučný“ život a mohou přivodit finanční potíže, ale bude to mít řešení. Každý problém má totiž své řešení. To ale přijde na řadu, až se s nákazou vypořádáme. Zatím nic neplánujte.
• Náš organismus dokáže nést velkou míru zátěže a nepohodlí. Pro lidstvo to není nic neobvyklého, jen jsme na to trochu zapomněli. Je normální nemít se vždycky jen dobře.
• Zkuste aktivně pracovat na svém klidu a dobré náladě. Tak jako vás dokážou strhnout negativní emoce a špatné zprávy, dokážou to i ty pozitivní a dobré. Pokud máte někoho nakazit, zkuste ho nakazit optimismem.
• Po odeznění naštvání, brblání a strachu si lidé nakonec začnou pomáhat. Buďte k sobě laskaví a nehledejte viníka (vláda, lyžaři atd.), i když je to přirozené. Většina lidí skutečně nechce nikoho vědomě nakazit. Hledejte způsob, jak být platní druhým.
• Naordinujte si mediální dietu. Není třeba neustále sledovat zprávy v TV, a ještě je aktivně vyhledávat na internetu. Můžete si být jisti, že nic důležitého vám neuteče. Ignorujte konspirační teorie a věnujte se něčemu jinému, než je koronavirus.
• Karanténa nejsou prázdniny. Najděte si pevné body v každodennosti a stanovte si režim. Využijte nucené volno na dodělání domácích restů. Dovolte si izolovat se od členů rodiny v jiném pokoji. Nesnažte se dořešit dřívější rodinné spory právě teď.
• Karanténa není ani mejdan. Kocovina zhoršuje psychickou kondici a náladu, nepřehánějte to.
• Mluvte o situaci se svými dětmi (i ti nejmenší vnímají váš neklid) a uklidněte je sdělením, že jim vážné nebezpečí nehrozí, ale musíme chránit babičky a dědy a nemocné lidi.
• Pohyb, spánek, strava, ohraná píseň stále dokola, samozřejmě v rámci možností.
• Pokud to umíte a troufnete si, skutečně se zastavte. Každá krize je příležitost a můžeme si z ní něco odnést. Třeba zjištěním, že lze přežít i bez víkendu stráveného v nákupním centru.
• Že spoustu našich potřeb přichází s nabídkou zvenčí, ale ve skutečnosti toho zase tolik nepotřebujeme. Atd atp.,  každý podle svého filozofického rozpoložení
• Nechovejte se jako nemocní, pokud skutečně nemocní nejste.
• Pokud nemáte žádné příznaky, nebo jen lehké, nechoďte se testovat na koronavirus a zůstaňte doma. Jestli máte z viru strach, nedává žádný smysl chodit tam, kde je ho nejvíc.
• Nelžete lékařům o svých symptomech a pobytu v zahraničí
• Chovejte se ke zdravotníkům slušně, i když jste sami ve stresu. Oni jsou ve větším.
• Vyjádřete podporu zdravotníkům, prodavačům, policii a dalším skupinám, které jsou nejohroženější a fungují na hraně svých sil, potřebují to.
• Pokud vás přepadne silnější úzkost, zkuste tzv. trojúhelníkové dýchání: Začněte volným výdechem. Poté pomalý nádech nosem (při kterém v duchu počítáme od 1 do 4), zadržení dechu (stejné počítání), pomalý výdech ústy (stejné počítání). Několikrát opakujte
• Hlavním zdrojem úzkosti jsou naše myšlenky. Ty je třeba zastavit. Použijte k tomu svých pět smyslů, zastavte se a jednoduše si zkuste říct nahlas nebo v duchu, co právě teď vidíte, slyšíte, hmatáte kolem sebe, cítíte a jakou chuť vnímáte v ústech. (Jde o konkrétní jednoduché věci, např. vidím stůl, slyším tikat hodiny atd.) Dostanete se tak do přítomnosti, dál od myšlenek a úzkosti. Zkuste použít kdykoli, když se vaše myšlenky na budoucnost začnou vymykat kontrole
• Jiný způsob používá US armáda: zastavte se, třikrát se pomalu nadechněte a vydechněte (aktivujete tzv. parasympatikum) a uvědomte si, co právě teď prožíváte a kde jste. V duchu pojmenujte tři věci, které vidíte kolem sebe. Opět je to způsob, jak se zakotvit v přítomnosti a jak předcházet neuvědomovanému stresu. Klidně střídejte všechny postupy.
• Jestliže jsou vaše obavy a psychické potíže větší, než sami zvládáte, kontaktujte telefonicky nebo elektronicky psychology, které najdete na internetu. Mnozí kolegové jsou připraveni na poskytování krizové intervence na dálku.